Z naší přírody mizí některé druhy zvířat. Mezi ty nejohroženější patří mlok skvrnitý. Dříve velice hojný obojživelník, dnes už ho spatříte jen v případě, pokud máte opravdu štěstí. Mlok je zajímavé zvířátko, které má silný ocas a krátké nohy. Pokud bychom ho chtěli přiblížit co nejvíce, asi bychom mohli říci, že je tvarem těla podobný krokodýlovi. S jedním velkým rozdílem. Mlok je dlouhý pouhých osmnáct až dvacet osm centimetrů.

Pokud už bychom na nějakého narazili, poznáme ho celkem snadno.
1.     Bude nám podezřelé, že jsme takového tvora ještě nikdy neviděli.
2.     Má černě zbarvené tělo se žlutými pruhy nebo skvrnami. Některé lokality hostí mloka, který má skvrny oranžové.

Barevné znaky mají být varováním pro jeho nepřátele. V případě člověka mu to trochu nevyšlo.
 

Ani jed ho před námi neochránil

Mlok je obyvatelem vlhkých lesních lokalit, luk a polí. Jelikož je obojživelník, potřebuje ke svému životu blízkost vodního toku. Jedním z důvodů, proč ho nespatříme, může být i to, že je aktivní především v noci a za šera. Před den se schovává pod listy nebo pod kameny. Chrání se tak před slunečními paprsky.

Pokud je deštivo, může svůj úkryt opustit a vydat se na obchůzku i ve dne.
·        Jeho potravou jsou bezobratlí živočichové – žížaly, stonožky, pavouci, červi, slimáci.
·        K přezimování používá podzemní úkryt, kam zalézá na přelomu října a listopadu.

Aby se mohl chránit před nepřítelem, na kterého neplatí odstrašující skvrny, má ve svých žlázách jed. Menší živočichové mohou po napadení tímto jedem dostat svalové křeče a někdy i uhynou. Člověku jed není nebezpečný. Pouze, když by se dostal do očí, bude nepříjemně pálit. Jestliže byste se rozhodli chovat tohoto krásného obojživelníka v zajetí, musíte počítat se silným omezením. V České republice patří k silně ohroženým druhům. Odchyt ve volné přírodě je přísně zakázán, a tak můžete živé jedince získat pouze z registrovaných chovů.